Jiří a antropologie

V polovině 70. let 20. století byl Jiří Winter pozván významným českým antropologem a lékařem profesorem Emanuelem Vlčkem ke spolupráci při antropologicko-lékařském průzkumu tělesných pozůstatků historických osobností prvních sedmi generací knížecích Přemyslovců. Jako malíř a znalec historie zpracovával na základě tzv. Gerasimovy metody superprojekce pravděpodobné portréty zkoumaných osobností. Mimo jiné vytvořil podobizny Karla IV. nebo knížete Spytihněva II, později také blahoslavené Zdislavy z Lemberka.

Od útlého mládí se Winter zabýval poznáváním různých etnik, především z prostředí Jižní Ameriky a Asie. Když se v jinošském věku seznámil s předním českým cestovatelem Albertem Vojtěchem Fričem, často ho navštěvoval ve smíchovské vile Božínka a vstřebával znalosti o vývoji lidských ras. Své sbírky obohatil o několik kuriózních lebek, věnovaných A. V. Fričem.



Za dveřmi je přijímací pokoj plný rituálních masek z Afriky, Asie i Ameriky. Na vitríně sedí skoro metrová loutka čerta z doby Matěje Kopeckého, za sklem je jantarová lebka, a v čestném rohu místnosti trůní půldruhého metru velký, japonský bůžek Džizó, který prý z lásky k lidem sestoupil do podsvětí a domlouval tam ďáblům, aby hříšníky moc...