Dětství Krále humoru

Dětství "Krále humoru" bylo idylické stejně tak, jako se nám dnes jeví celé období První republiky. Holešovice, kde Jiří Winter prožil dětství, byly tehdy příjemnou čtvrtí na okraji Prahy. Vltava, Stromovka, Zoologická zahrada, staré Zátory, které kdysi dávno byly rybářskou vesničkou na břehu Vltavy, než k jejich domkům došla stále se rozšiřující Praha…. 

Ideální místo pro klukovské hry a dobrodružné výpravy. A což teprve léto, strávené v oblíbeném pražském letovisku - na Vyžlovce u Jevan. Vyžlovský rybník, který se malému klukovi jevil jako nekonečné obrovské jezero, lesy, sluníčko a čistý vzduch. A kamarádi, kteří tu také každoročně trávili léto se svými maminkami a na které se Jiří vždy moc a moc těšil. Praha se v létě vylidnila, jako je tomu ostatně dosud. Pražáci se přestěhovali z města do přírody. Kdo neměl to štěstí a požehnání, kterým vždy byli (a stále jsou) babičky a dědečkové na vesnici, odjel na letní byt. Buď do některého z milých malých hotýlků (na Vyžlovce to byl například útulný prvorepublikový hotel s příznačným názvem Praha, který je stále v provozu), nebo na "letní byt" k některé místní rodině, která na léto pronajala " lufťákům" pokoj ve svém domě. Jak je vidno, v Čechách existovalo AirBnB už před sto lety.

Bylo to pěkně vymyšlené, výhody tohoto systému ubytování všichni známe. Bydlet v soukromí bylo finančně i lidsky příjemné pro obě strany. Potom ovšem přišla válka a bylo po idylce. Z velké rodiny Winterovy přežili pouze Jiří a maminka. Jiří se snažil sebe i maminku uživit, se smutkem se vzdal vysokoškolských studií a převzal po svém otci sklenářství. Naštěstí byl šikovný a tatínkovi byl od dětství zvyklý pomáhat. Práce mu šla od ruky a po roce už mohl zaplatit i jednoho dělníka. Po dvou letech se dostali k moci komunisté a sklenářství Jiřímu a jeho mamince zabavili. Radostný svět, ve kterém Jiří Winter vyrostl, už neexistoval.Vyžlovka i ostatní letoviska osiřely. Kdo a kdy by tam jezdil...?Maminky musely jít budovat socialismus do výroby, dovolená trvala 14 dní, mateřská dovolená 18 týdnů. Pronajmout pokojík "lufťákům" bylo považováno za nedovolené podnikání, trestný čin.

Touha po svobodě a po přírodě si ale vždy najde cestičku.

Za první republiky se jí stal tramping a jeho specifická variace - vodáctví. V dobách totality se oboje stalo únikem z tíživé reality do světa přírody, přátelství a trempských rituálů. Symbolem léta se pro mladé Pražany staly Pikovice, Štěchovice, Posázaví.... Kolem Prahy začaly skrytě v lesích a u řek vyrůstat skromné dřevěné chatičky. Rozumělo se samo sebou, že si mladý muž takovou chatu umí postavit sám, nejvýše s pomocí kamarádů. Nešikovná nemehla a sněhové vločky tenkrát ještě nebyly v módě. Bedřich Kopecný si postavil dřevěnou chatu v Klínci. Stojí na svém místě dodnes.

Jezdila tam za Bedřichem celá jeho rodina, přátelé i Bedřichovy poetické lásky. A jednoho večera zde Jiří a Bedřich v radostné náladě z recese vymysleli slovo Neprakta a založili "firmu na výrobu kresleného humoru ". Ostatně mezi chataři v Klínci byli Jiří a Bedřich svými vtípky pověstní. O tom si můžeme vyprávět třeba zase příště.

Jiří měl malou chatičku ve vedlejším Bojově. Dřevěnou se zděnou podezdívkou, hezkou a bytelnou. Dnes po ní není ani stopy, na jejím místě stojí luxusní vila. Jak Jiří, tak i Bedřich chodívali na své chaty pěšky. Bylo to přeci z Prahy jen kousek, něco kolem 30 km. Vlak byl "drahý" a oni mladí a zdraví, nač zbytečně utrácet peníze.... Jiří mi o svých cestách na chatu vyprávěl a velmi se podivoval, co na tom vidím tak zvláštního. Je prý jen potřeba vyjít z domova včas, dokud není horko. Nejlépe kolem šesté hodiny. Když se dobře člověk nasnídá a má pohodlné boty, cesta uteče, než bys řekl "švec". A v neděli večer zase zpátky do Prahy.

Nepřipadá vám, že jsme v dnešní době jaksi zapomněli na to, že máme ruce a nohy?