Jak vyhubili upíry na Rusi

Konec 60. let byl dobou velkých změn. Soudruzi mimo jiné došli k závěru, že Svět sovětů - časopis přátel Sovětského Svazu, jak se tato tiskovina vzletně nazývala, se stal téměř neprodejným. A že je potřeba s tím rychle něco udělat. Redaktoři tedy povolali na pomoc Nepraktu a Švandrlíka s nadějí, že časopisu zvednou prodejnost. Jiří Winter v první řadě navrhl změnu názvu - dokud se bude časopis jmenovat Svět Sovětů, podle jeho názoru žádnou přízeň čtenářů nelze očekávat. Ze Světa Sovětů se tedy stal S32. Takto na tento čas vzpomíná Jiří Winter: " Šéfredaktor nám dal k dispozici celou poslední stránku. Jak se koncem šedesátých let politická situace v Československu začala uvolňovat, zjišťovali šéfredaktoři některých letitých časopisů, že se musejí také trochu změnit. Hodně rudý Svět sovětů dostal od svých vydavatelů pokyn udělat něco s obsahem, nebo že časopis zruší. Vymysleli nový název S32; "S" mělo upomínat na dosavadní titul a číslovka znamenala počet stran barevného týdeníku. Se čtenáři to zjevně nic pozitivního neudělalo a bylo nutno zavést nějaké změny v obsahu. Šéfredaktor si pozval mne a Švandrlíka a seznámil nás se svým plánem změnit Svět sovětů v zábavnou a žádanou tiskovinu. Bylo nám jasné, že dosavadní ideologie vázne a my budeme mít možnost vytvořit něco, co se bude líbit nám i čtenářům. Šéfredaktor nám dal k dispozici celou poslední stránku, na niž jsme měli po celý rok, týden co týden dodávat komiks na pokračování. Téma nebylo určeno. Šéfredaktor prosil: "Dělejte, co chcete, musíme časopis zachránit!" Požádal jsem Miloslava, aby vymyslel libreto, nad kterým se budou ideologům protáčet oči. A nejlepší bude, když budu mít možnost kreslit i nahé holky. V té době už sice byly nahotiny žádané, ba i uveřejňované, leč ve Světě sovětů nikdy.

Seriál Jak vyhubili upíry na Rusi byl dost ironický a čtenářům se líbil. Z toho měli soudruzi redaktoři radost, neboť remitenda časopisu klesla, a tak mne nabádali k odvážnějšímu pojetí nahých vampírek a Švandrlíkovi navrhovali, že popisovaní mužíci mohou být ještě přiblblejší. Oba jsme se vynasnažili a práce na komiksu nás těšila. Doba byla hektická a situace se překotně vyvíjela. Jednou, asi v půlce července, jsme přinesli šéfredaktorovi nové pokračování a zastihli jsme redaktory uprostřed vzrušené debaty. Diskutovalo se o věštbě populárního brněnského astrologa Hřebačky. Ten, původním povoláním pokrývač, se v posledních měsících proslavil mnoha proroctvími na aktuální témata. Nejnovější věštba předpovídala, že 21. srpna bude Československo obsazeno Sovětskou armádou. Přestože magie, ať černá či bílá, byla mým koníčkem a spoustě proroctví jsem byl ochoten uvěřit, k Hřebačkově předpovědi jsem byl skeptický. Bohužel, věštba se splnila do puntíku.

Komiks začal vycházet v květnu 1968 a lidi kvůli němu časopis opravdu kupovali. Starým členům strany to však pěnilo krev, byli zvyklí číst ve svém časopise o budovatelských úspěších sovětského lidu a nahé boubelaté upírky je dráždily. Psali do redakce rozhořčené dopisy a domáhali se zákazu seriálu, včetně potrestání autorů.

Když v srpnu přiharcovala Sovětská armáda, vyšlo poslední číslo S32. Na obálce zvláštního čísla byla fotografie rozstřílené fasády Národního muzea, jíž pohotoví Pražané začali vtipně říkat "Fresky El Grečka", před budovou stál tank s bílým pruhem a k tomu jsem dokreslil ty upíry z komiksu. Velký titulek hlásal, že "Upíři už jsou v Praze!" Tím to skončilo. Okupanti byli důkladní. Protože slyšeli, že v redakci Světa sovětů řádila kontrarevoluce, vynesli celý archiv na dvůr a zapálili ho: knihy, fotografie, rukopisy, moje kresby, prostě všechno, co mělo nějakou dokumentární hodnotu. Stejně dopadly mé kresby v Československém spisovateli, byly to ilustrace ke Škvoreckého knize Tankový prapor. Když ty obrázky sovětští vojáci našli, měli radost, že jsou na kresbách paňáci v tancích a uniformách, přimalovali na ně fousy a napsali k nim: "To je Voloďa! To je Sáša!". Takhle všechny zlikvidovali."

text - Tučná linka černou tuší obrázek - Jak vyhubili upíry na Rusi