Rozloučení s Jiřím

Po rozeslání tohoto smutečního oznámení začala docházet spousta zpráv s projevením soustrasti. Autorem nekrologu je Ivo Fencl. Jiří je pohřben na Olšanském hřbitově. 

"Nejradši maluju situace. Pokud možno vyhraněné. Musí se něco dít. Člověk na takovém obrázku má stát tváří v tvář proti osudu. Odsouzenec proti katovi, vojevůdce bez vojska proti přesile nepřátel, dívka, která přišla pozdě domů proti rozzuřenému tatínkovi. A v tu chvíli musí ten, kdo je poražený nebo ten, kdo poráží, říci něco, co celou situaci změní v legraci..."

"Hladina oblečení či spíše neoblečení mých dívek, tedy to, co se smí či nesmí odhalovat, závisí na současné politické situaci. Když je relativně klidná, mohou být kresleny docela nahé. Stoupá-li politické napětí, mohou být sice nahoře bez, ale od pasu dolů musí být zahaleny. A při krizové situaci, ať již celosvětové či domácí, musí být upjaty až ke krku."

"Neberte život příliš vážně, stejně z něj nevyváznete živí."

Přijetí v Zahradě tisíce Budhů

Dne 1. srpna 2012 byl v Zahradě tisíce Buddhů v Montaně pietně s modlitbami umístěn pramínek vlasů Jiřího Wintera. Pozemek patřil původně indiánům, s jejich svolením byl však přetvořen na posvátné místo, patřící ke větvi Tibetského Mahájánského Buddhismu. 

"Před sto lety řekl jeden anglický filozof: Nevažte si příliš života, stejně z něho nevyváznete živí! Filozofové v Persii říkali: vždy spi s někým, protože přijde dlouhá dob, kdy budeš ležet v rakvi sám. 

Možná se v něco převtělím. Když mě zahrabou do půdy, tak se vlastně uvolní vázaný dusík a na mém hrobě třeba vyroste lepší mrkev než vedle. Možná také, že se do té mrkve převtělím, ale nebudu o tom vědět. V tomto směru se mi líbí filozofie Pársů. Ti stavěli věže smrti, okrouhlé a duté stavby, které měly uvnitř rošt. na ten rošt položili nebožtíka, přiletěli supové, nebožtíka sežrali, kosti propadli roštem do potoka, který věží protékal, a z nebožtíka nezbylo nic. Mnohým křesťanům to připadá cynické, že by takhle měli dát sežrat svého dědečka či jiného milovaného člověka. Tělo je však jenom určitá skořápka a kdo viděl mrtvé, tak ví, že mrtvé tělo nemá moc co dělat s živým člověkem. Já si myslím, že filozofie pohřbívání u Pársů je hezká, vždyť ten sup je ta samá přírodnina jako já. Vždyť je to ode mně hezké, že ho ještě po své smrti dokážu pohostit."

Z knihy Průšvihy firmy Neprakta, Oldřich Dudek, 1997