Ocenění

Za téměř 55 let intenzivní tvorby získal Jiří Winter Neprakta několik významných ocenění. Prvním a pro další umělecký rozvoj velmi důležitým uznáním bylo 1. místo ve výtvarné soutěži II. Haškovy Lipnice v roce 1960. Ve velké konkurenci získali Nepraktové ocenění i v dalších ročnících Festivalu humoru a satiry a v Krajském nakladatelství jim vyšly celkem 3 knihy výběru kreslených vtipů. 

V následujících letech patřila značka Neprakta vždy na první příčky žebříčků popularity dle hlasování čtenářů československých časopisů. Anketu o Zlatý osten Dikobrazu vyhrál Neprakta celkem třikrát (1984, 1986 a 1987) a dvakrát se umístil na druhém místě (1983 a 1985 - vždy za Vladimírem Renčínem), ve dvojici s Miloslavem Švandrlíkem několikrát zvítězili v hodnocení čtenářů dětských časopisů.

V jarní anketě 1985 týdeníku Ahoj na sobotu získal Jiří Winter zlatý Pohádkový zvonek za ilustraci tříhlavého draka. Uznání přicházela i ze zahraničních výstav a festivalů, například Stříbrná loď z filmového festivalu v Buenos Aires v roce 1965 za dokumentární film Poselstvo krále Jiříka nebo Zlatá medaile SATIRA 1978 na světové výstavě v Moskvě za soubor kreseb.

V květnu 1981 byl Jiřímu Wintrovi udělen titul Zasloužilý umělec. Taková ocenění se udělovala jen opravdu zasloužilým za angažovanou tvorbu; v Nepraktově případě se angažovanost dala najít stěží, tak bylo vyznamenání chápáno jako ocenění nejen Wintrova díla, ale zařazení "humorné kresby" mezi umělecké disciplíny a uznání všech ostatních československých karikaturistů za umělce. Onoho 6. května převzali titul kromě těch režimem oceněných i umělci uznávaní širokou veřejností: sólistka opery ND Jana Jonášová, houslista Václav Hudeček, výtvarník a sklář Stanislav Libenský, malíři a grafici Jaroslav Lukavský a Jiří Švengsbír, houslař Vladimír Pilař, režisér Ludvík Ráža či zpěváci Eva Pilarová a Karel Hála.

V květnu 1983 byla Jiřímu Winterovi udělena Cena národního výboru hl. m. Prahy za "společensky angažovanou tvůrčí práci v oblasti karikatury a kresleného humoru". 

Winterův plakát pro Ústav zdravotní výchovy v Praze byl oceněn 1. cenou na Mezinárodní soutěžní přehlídce plakátů s tématikou ochrany přírody a životního prostředí EKOPLAKÁT '84. Byla mu předána Zlatá plaketa a symbol leknínu s diplomem.

Salonní akademie kresleného humoru udělila v roce 1988 Winterovi titul HUDr. (Doctor Humoris Causa) a Česká unie karikaturistů Řád bílé opice za celoživotní přínos české karikatuře (2004).

Celé Winterovo dílo bylo posléze zahrnuto mezi rekordy a kuriózní počiny, když mu pelhřimovská agentura Dobrý den vystavila v roce 2001 Certifikát o vytvoření českého rekordu za uveřejnění 35.000 kreslených vtipů a navrhla zápis do Guinnessovy knihy rekordů.

Posmrtně bylo dílo Jiřího Wintera odměněno cenou kresleného humoru Rohatý Dali v roce 2016. Autorem keramické Salvatorovy hlavy byl sochař a karikaturista Jan Bernat. Ve stejném roce bylo Bedřichu Kopecnému uděleno Čestné občanství Prahy 1 - in memoriam. Na Mezinárodním festivalu kresleného humoru 2019, pořádaném každoročně ve Františkových lázních byl Jiří Winter Neprakta uveden do Síně slávy za celoživotní umělecké dílo.

 O soutěžích a cenách

"Soutěže autorů kresleného humoru mě nikdy moc nebavily. když už soutěžit o nějakou cenu, tak o nějakou ptákovinu. Například v časopise Ahoj jsem vyhrál cenu Kouzelný zvoneček za nejlepší obrázek. V Pardubicích zase přišli se soutěžní výstavou kreseb o mimozemšťanech, a tak jsem obdržel první cenu, což byl Létající pardubický perník. První cenu ze všech prvních cen jsem však dostal jako mladých hoch v Haškově Lipnici. Musím říci, že jsem laureát první Haškovy Lipnice. Jinak jsem se zúčastnil velice málo soutěží autorů kresleného humoru, zvláště pak těch mezinárodních. Ona to totiž pro mě totiž vždy byla drahá záležitost, protože za nějaké lejstro či diplom jsem tam musel poslat pět obrázků, a samozřejmě to musely být obrázky zvlášť hezké, když už měly tu možnost jít do světa.

Jednou byla taková soutěž kresleného humoru na Kubě. Já jsem s tím nic společného neměl, obrázky svých kreslířů vybral a na Kubu poslal Dikobraz. Po nějakém čase mi přišel z Kuby diplom, jako ostatně+ každému a s diplomem dopis, kde mi Kubánci napsali, že zakládají muzeum světové karikatury v Sant Antonio de los Bańos, a že by si moje kresby chtěli ponechat jako základ exponátů tohoto muzea. Samozřejmě, že kdybych s tím nesouhlasil a nechtěl ji kresby věnovat, že mi obrázky pošlou zpátky, ale pouze jen v tom případě, když o navrácení kreseb požádám do 1. srpna. Ten vlídný dopis přišel v říjnu. takže to byla velice špatná výměna a od té doby se takových soutěž nezúčastňuji."

Z knihy Průšvihy firmy Neprakta, Oldřich Dudek, 1997